Přestože žehlení je pro mnohé lidi otravnou činností, tato aktivita doprovází lidstvo již velmi dlouho.
Používání plochých povrchů k vyhlazení tkanin a snížení jejich zmačkání se datuje přes 2000 tisíc let dozadu u mnoha raných civilizací. Některé z prvních žehliček byly dokonce studené a oblečení takříkajíc jen hladily. Modernější model využívající elektrickou energii přišel až s rokem 1882.
V pondělí 6. června uplyne 140 let od události, kdy si americký vynálezce Henry W. Seeley nechal patentovat elektrickou žehličku.
Názory na to, kde a kdy vznikla první zařízení, která by upravovala pomačkané oděvy se různí. Podle některých zdrojů už 400 let před naším letopočtem používali Řekové nahřátou kulatou tyč a staří Římané zase kovovou lopatku, do které udeřili v naději, že tímto způsobem se tkanina vyrovná. V Číně se žehlilo prostřednictvím pánví z bronzu či mědi naplněných horkým dřevěným uhlím nebo pískem.
Kolem roku 1300 se v Evropě oblečení napravovalo hladkým kusem kovu. Byl připevněn k rukojeti, zahříval se nad plamenem a následně se zvedl pomocí izolované rukavice. Samotný oděv však musela chránit vrstva látky určená jako prevence vůči zašpinění oblečení sazemi z tohoto mechanismu. Po vychladnutí se taková žehlička znovu nahřála a proces se zopakoval. Kromě vyhlazování záhybů plnilo žehlení i další důležitou funkci – ničilo bakterie v oblečení a snižovalo tvorbu plísní.
Předejít znečišťování šatstva se podařilo díky duté žehličce, která se zahřívala vložením horkého železného jádra do nitra. Teplo se tak přenášelo na čistou spodní desku zařízení a ochranná vrstva mezi ním oděvem již nebyla potřebná.
Skvělý tip! Jak se postarat o pračku, když začne zapáchat?
S rozvíjením technologie zpracování kovů se žehličky mohly zahřívat na litinových kamnech, takže v porovnání s otevřeným ohněm byla práce s nimi mnohem jednodušší. V roce 1871 byla díky podnikatelce a vynálezkyni Mary Florence Pottové v Americe představena žehlička s odnímatelnými dřevěnými rukojeťmi, které zabraňovaly popálení rukou. V 70. letech 19. století byly patentovány i plynové žehličky.
Velký převrat v žehlení však nastal 6. června 1882. Odborník na elektroniku Henry W. Seeley v New Yorku získal patent na první elektrickou žehličku, která vážila kolem 7 kilogramů. Proud procházel elektrodami uhlíkového oblouku, který zahříval samostatnou desku. Pravidelnější teplota žehlicí plochy sice způsobila mnohem jednodušší žehlení, ale nezanedbatelným problémem bylo, že málokterá domácnost byla v té době připojena na elektrickou síť. Žehlička se navíc příliš dlouho zahřívala, což bylo otravné. Ve stejném roce bylo podobné zařízení představeno i ve Francii, ale považovalo se za příliš nebezpečné.
V roce 1892 představily společnosti Crompton and Co. a General Electric Company ruční žehličky využívající elektrický odpor, které umožňovaly regulaci tepla. Když se popularita ručních elektrických žehliček rozmohla, prodej ještě více podpořilo zavedení elektrických napařovacích žehliček v 50. letech 20. století.
